Vybíráme novou herní grafiku aneb malý průvodce běžnými omyly uživatelů

Potřebuji novou grafiku!

Pokud si uvědomujete výše zmíněnou proklamaci a její kategorický imperativ pro vás začíná nabývat obludné závažnosti, je vhodné se začít zabývat výběrem karty nové.

V první řadě byste si vždy měli určit nikoli cenový limit, ale účel, ke kterému bude karta používána. Nebudu nejspíše daleko od pravdy, že většina nákupů nové grafiky spadá do segmentu herního, neboť právě ten je nejvýznačnějším stimulantem vývoje na poli grafických karet. Pojďme si tedy nejprve objasnit úplné základy, kterými je radno se řídit.

Měřítka výkonu

S postupem času se měřítka pro hodnocení výkonu měnila, v "dřevních dobách" byla ukazatelem výkonu (na dnešní poměry směšného) velikost osazené RAM, čipy se lišily jen malými schopnostmi akcelerace ve 2D a RAM ve velikosti 512KiB až 8MiB v podstatě jen určovala maximální možné rozlišení a hloubku barev. S ohledem na historické vazby začneme právě tímto omylem a seřadíme měřítka hodnocení od nejméně významných po nejvýznamnější.

1. Velikost dedikované RAM

Velmi často se na Poradně setkáváme s požadavkem "Chci výkonnou, alespoň 2GB kartu" - toto bylo relevantní měřítko před 20 lety, dnes tomu už tak není. Velikost videoRAM má dnes význam jen u výkonnějších grafických karet a pouze pro vyšší než HD rozlišení v kombinaci s velmi detailními texturami. Jinak je vliv na výkon nulový, nebo v jednotkách procent. Rád bych upozornil na to, že výrobci grafik vědí o "úchylce" svých některých zákazníků, a nabízejí jinak levné a nevýkonné grafiky osazené leckdy i 2GB levných a pomalých pamětí za ceny více než přemrštěné. Tato dlouhodobá praxe dokládá, že je mezi námi stále hodně lidí, kteří se při výběru grafiky řídí právě tímto měřítkem.

Šílenství ve své nejčistší podobě...

2. Verze sběrnice PCIe

Toto měřítko je již zajímavější, nicméně z hlediska běžného použití grafických karet (tedy užití jediného grafického adaptéru) v běžných deskách není limitem ani "základní" PCIe sběrnice ve verzi 1.0. V současné době je k dispozici PCIe v 3.0, jejíž verze jsou navzájem víceméně kompatibilní (jde tedy zastrčit kartu libovolné verze do libovolného slotu), pouze je třeba si pohlídat maximální možný příkon, který je daná verze PCIe slotu (a tedy kartě) schopna dodat. Rychlostně je i PCIe 1.x slot dostačující i pro výkonné grafiky, které má smysl (viz bod č. 5) do takových desek, s ohledem na výkon podporovaných CPU, osadit. Rozdíly mezi verzemi sběrnic činí obvykle jednotky procent, nejsou tedy opět zásadním a limitujícím faktorem.

3. Typ, sběrnice a takt osazené RAM

Čísla se zvyšují, a my se dostáváme k měřítku, jež už není radno podceňovat. Paměťový podsystém grafické karty je jedním z určujících parametrů pro celkový výkon grafické karty. Jak už víme z bodu 1., samotná velikost RAM výkon prakticky neovlivňuje, co je ale důležité, je šířka sběrnice, typ pamětí a jejich takt. Tyto parametry definují tzv. šířku pásma, tj. objem dat, které je grafický procesor schopen za jednotku času přenést z nebo do svých interních paměťových jednotek.

Pro základní a střední segment grafických karet by mělo platit, že šířka paměťové sběrnice by měla být alespoň 128 bitů a osazeny paměti typu GDDR5 (někdy též označovány nesprávně, ale o to častěji jen DDR5). Vyvarujte se (až na specifické výjimky - viz další odstavec) modelů grafik, kde je použita jen 64bitová sběrnice nebo např. paměti DDR3 nebo dokonce DDR2. Jejich výkon, ač osazeny stejným grafickým procesorem, je i o desítky procent nižší, než by mohl a měl být.

Specifickou výjimkou mohou být výprodejové či bazarové modely starších highendových řad. Jejich konstrukce totiž typicky spoléhá na širší sběrnice a vyšší takty starších typů pamětí - typickým příkladem mohou být grafiky ATI X1950 (DDR3), nVidia 8800GTX(DDR3) nebo ATI HD3870 (DDR4). Jejich výkon odpovídá dnešnímu grafickému lowendu popřípadě střední třídě a akceptujete-li horší provozní vlastnosti (spotřeba, hluk, rozměry) a absenci podpory moderních standardů (DX10 nebo DX11), lze tyto karty akceptovat za použitelné pro nenáročné hraní.

Pokud požadujeme vyšší výkon na úrovni vyšší střední třídy a highendu, je již nepsaným standardem sběrnice o šířce alespoň 256 bitů (v historii existovaly i karty se šířkou 384 a 512 bitů) s náležitě výkonnými paměťovými čipy, dnes tedy DDR5 s taktem 5,5GHz a více. Vyšší cena takových pamětí ale zároveň zvyšuje i cenu grafiky, počítejte tedy i s větší zátěží vaší peněženky. Naštěstí použití širší sběrnice je podmíněno větší velikostí grafického čipu, a tedy se nelze setkat s laciným čipem osazeným sběrnicí o šířce 256 bitů.

4. Typ a takt grafického procesoru (GPU)

Tento parametr je asi nejznámější, a nejvíce určuje výkon grafiky, i přes určité výjimky týkajících se "zkriplených" modelů popsaných v bodech 1. a 3. Prakticky vzato, oba hlavní výrobci grafik, AMD a nVidia mají číslování vyšších a výkonnějších modelů, vhodných k hraní, přizpůsobeno jejich výkonu. V podstatě platí, že čím vyšší číselné označení čipu v rámci generace (generaci označuje první číslovka označení), tím vyšší výkon. Pozor je třeba dávat jen u nejnižších modelů, kde velmi často dochází k přeznačování starších modelových řad s tím, že navzdory přeznačení výkon takových karet ve srovnání s původním značení "kupodivu" neroste . Přeborníkem v této disciplíně je firma nVidia, nicméně ani AMD se čas od času nenechá zahanbit.

Při výběru se řiďte vždy číselným označením a taktovací frekvencí, nezapomeňte si ověřit, že se nejedná o horší model (obvykle označovaný jako "LE" v případě AMD a "SE" v případě nVidie). Význam tohoto prvku je kardinální, grafický čip určuje všechny další parametry a rámcově pak určuje výkonový interval, v němž se modely karet následně pohybují v intencích předešlých měřítek.

5. CPU na základní desce a výkon zbytku PC

Zde trochu odbočíme, parametry PC nejsou parametrem grafické karty, nesouvisí s ní přímo, ale výkon zbytku PC zásadním způsobem může ovlivňovat výkon grafické karty. Jde o případ, kdy počítač není schopen "krmit" grafickou kartu dostatečně rychle. Tato situace nastává tehdy, je-li použita vysoce výkonná grafika ve starším PC, jehož CPU, RAM a pevný disk nejsou na úrovni požadavků grafiky. V takových případech dochází ke snížení výkonu grafiky i o desítky procent, a to právě z důvodu vnějších vlivů. Vždy je tedy třeba dimenzovat vybranou grafiku na možnosti počítače, do kterého je nakupována.

V praxi je například velmi špatný nápad nakoupit grafickou kartu v ceně 5-7 tisíc Kč do postaršího PC s CPU P4 v ceně 1-3 tisíc Kč za sestavu. Ačkoli karta do takového PC půjde zastrčit, její výkon bude degradován takovým způsobem, že její nákup bude nerentabilní a totožného výkonu bude lze dosáhnout s grafikou v ceně okolo 2 tisíc Kč. Dbejte tedy na to, aby nákup odpovídal výkonu zbytku PC, pokud ovšem neplánujete brzký upgrade jehož prvním stavebním kamenem bude nově zakoupená karta.

Obecně by mělo platit, že generace grafiky a zbytku počítače by spolu měly korelovat a neměly by od sebe být příliš vzdáleny v čase - rozdíl by neměl činit více, než 2-3 roky u highendu a 5-6 let u zbytku sestav.

Co byste měli před koupí dále uvážit u samotné grafiky

Další důležitý parametr, se kterým přijdete do styku při výběru grafiky, je její fyzické provedení, zejména pak typ chlazení a její rozměry. Před nákupem doporučuji změřit maximální rozměry, které pro karty podporuje vaše skříň, ujistit se, že ve skříni je dostatek místa na kartu (moderní karty zaberou svými rozměry až 3 sloty) a že nekoliduje s dalšími osazenými kartami.

U chlazení doporučuji projít recenze a vybrat model, jehož hlukový projev bude co nejšetrnější k vašim uším a okolí. Obecně platí, že nejlepší výsledky mají sofistikovanější nereferenční modely některých výrobců jako Asus, EVGA, Gigabyte, MSI, Sapphire apod. I zde je ovšem třeba zvýšené opatrnosti a fakt, že podobné chlazení je účinné a tiché na jednom modelu ještě neznamená, že tomu tak bude i u modelu jiného (typický příklad je TwinFrozr u MSI na HD7870, kde je tento jinak kvalitní chladič na hlavu poražen řádově "obyčejnějším" chladičem od Sapphire). Od věci není ani výběr chlazení, které svou konstrukcí umožňuje jemnou regulaci, popřípadě plně pasivní verze, je-li dostupná.

Co byste měli uvážit před nákupem grafiky u zbytku PC

V tomto ohledu často padá kosa na kámen, zejména s ohledem na kvalitu chlazení skříně a kvalitu počítačového zdroje.

Chlazení skříně dostane s výměnou grafiky obvykle pořádnou porci wattů k chlazení navíc, zejména v případě pasivně chlazených karet, spoléhajících na dobře vyřešený airflow ve skříni. Dbejte tedy na dobré proudění vzduchu ve skříni a mějte na paměti, že někdy méně ventilátorů a různých větrných tunelů je ve výsledku více a výsledkem je tišší a lepší chlazení. Hlídejte si kvalitu a velikost vstupního otvoru chlazení ve spodní části skříně a efektivního odtahu horkého vzduchu z horní části (zde je vhodné pomoci ventilátoru zdroje dalším, ideálně větším ventilátorem). S výše uvedeným souvisí rovněž i to, ža byste měli dbát na čistotu a úklid prachu ve skříni a žebrech všech chladičů.

Takto by to mělo vypadat.

Druhou problematickou komponentou je zdroj. Doporučuje se používat kvalitní (a tedy DRAŽŠÍ) zdroje. Řiďte se nikoli hodnotou ve Wattech, ale proudovým výkonem na 12V větvi (větvích) zdroje (všechny tyto informace lze nalézt na štítku zdroje), jakož i cenou. Ignorujte "sexy barvy" a "sexy podsvícení", hledejte kvalitu za přijatelné peníze - mohu doporučit značky Seasonic a Chieftec (samozřejmě chcete-li ještě něco lepšího, volte např. Enermax). Drtivou většinu grafik utáhne 500W zdroj těchto značek s velikánskou rezervou, není třeba investovat více, ale zároveň důrazně varuji před použitím laciných zdrojů za pár stovek, které mohou zapříčinit kromě potíží se stabilitou PC i jeho kompletní zničení.

Závěr

V článku jsme se zabývali základními parametry, které byste měli vzít do úvahy při výběru grafické karty (cenu jsem raději nezmínil vůbec ) společně se základními úhelnými kameny spojenými s výběrem grafické karty. Pokud vám článek pomůže s výběrem, popřípadě osvětlí souvislosti jednotlivých parametrů, pak splnil svůj účel.