A když se ožereš aneb Tankovo hospodské okénko
A když se ožereš
a nevíš co dál
tak někdo zavolá
a řekne že TA sedí tam a tam
a ty neváháš a jdeš
svoji první lásku spatřit prostě chceš
už ji není jedenáct a ty už taky šedivíš
zkoumáš její pupek a na kozy civíš
zdá se neznámá lehce obtloustlá
a pak se tebe podívá
pořád ty krásný chrpově modrý oči má
a ty vzpomínáš
jaký to bylo před léty
když ses cpal za ní na školní oběd do fronty
jakl jsi ji rád měl
jak jsi se podbízel
jak jsi chodil do kroužků
jen kvůli ní
a dnes jsi ji snad měl vzít za ruku
ovšem nebylo dost piv,nebylo dost rumu
jednou jsi dostal košem a to bolelo
teď má dítě a nechce žádný nemehlo
měl jsi své dětské sny
teď už to zní jako kravina ale furt miluješ ji
ale pořád se to bojíš říct
Když naznačíš tak nechce....
Měl jsem kamaráda...
byli jsme snad zábavní snad oba dva
rád sem s ním před holkami soupeřil
přesto přednost dostal on
Nu co jeden vyhrát musí.
Na školním srazu
píchalo mě u srdce
on se snažil...a ftipný byl
a její srdce prostě dobyl.
Sbohem můj dětský sne...
Byla svatba a byla holčička.
A asi rozvod zamrzí trochu
A první školní den ? Jen bez fotra je...
Snad nejsem tak hezký Vladane
ale do huby si vidím
a tobě se divím, na své dítě sereš
Měl jsi moji první lásku
a zhnusil jsi jí chlapy tak
že teď snad do polštáře brečí.
Snad,protože kdybych jí řekl čím ...
čím by pro mě mohla být tak odmítla by
a já s tím už nedovedu žít.
Pořád se to točí,
Markétka
ta jediná za to stojí
ovšem zájem nemá
a to mě srdce hned bolí.
Ukážu Ti hvězdičky na nebi
když budeš chtít tak luskneš
a hned romantika budeš mít.
Vzdám se cigára i chlastu
jen pro tvé oči nádherné
co zničí mě vždy na duši
pořád ti to tak sluší.
Blbých dvacet let
co sem směl stát za tebou frontu na oběd
miluji Tě pořád
Markétko
Změna předmětu, původně: A když se ožereš (DWarf)
Dokonalé!
V Tankovi přes vzhled zlého zápasníka wrestlingu
dříme křehká a poetická duše, to je ložený.
Patří mu můj obdiv, jak dokáže ožralej:
1. přijít z hospody
2. zapnout počítač
3. najít poradnu
4. založit dotaz
5. toto vůbec napsat, mnoho lidí by mělo problém to udělat za střízliva
...tak jsem mazal do skříně pro klobouk, nasadil, znovu přečetl, a hluboce smekl.
Konec konců, i velcí umělci - básníci, spisovatelé, malíři, sochaři, museli mít pár štamrprdlat, aby byli slavní. Zatím co blbej Picaso, byl furt střízlivej - a podle toho ty jeho mazanice vypadají. Vyjímka potvrzuje pravidlo.
Někdo má problém už s bodem jedna.
vrací se jeden z hospody - prosím vás jak se dostanu na nádraží?
Musíte jít pořád rovně, a za deset minut jste tam.
A do prdele, tak to se tam dneska nedostanu.
Holt, když nemá někdo autopilota, tak je, v háji.
bohužel to vůbec není problém, jak u včerejších odpovědí zjišťuju - trochu se mi vybavuje domácí slivovice.
abych zas kontroloval kde jsem všude včera lezl - asi je lepší nevědět :(
Kamarád když se probudil ráno na lavičce a okraden tak nezvládl ani bod číslo 1. On jej prakticky nezvládl nikdy. Jednou jsem ho potkal, šíleně rozbitá huba. Já se děsím, kolikže cikánů ho přepadlo. Pak z něj vylezlo, že šel pěšky z vedlejší vesnice a cestou narazil držkou do kapličky v polích...
...to je skoro stejně blbé, jako když si tak jdeš a z ničeho nic se před tebou postaví chodník a flákne tě přes držku...
No to se mi jednou stalo. Já myslel, že jsem se propadl do mimoprostoru. Za mlada, tak ve 20ti jsem jel na kole ke kamarádovi. Tam jsme se trochu upravili, ale ještě jsem byl schopen jet na kole. Jedu domů, tma jak v ranci. Jedu po obci, kde jsem miliónkrát šel i jel. Zahnu k baráku, najednou mě něco vyhodilo do výšky, letím vzduchem, dopadnu na držku. Sakra kde to jsem? Šátrám kolem sebe, nějaká hora vedle mě. Co se stalo? Kam jsem se to mohl dostat? Hledám brejle, nalezl jsem. Nemůžu však najít kolo. Hledám. Po půl hodině najdu i kolo někde na druhé straně té hory. Copak jsem se zbláznil? Hrůza mě zkroutila. Domy kolem poznávám, jsem nedaleko baráku. Co to u všech čertů bylo? Vysvětlení bylo prosté, jako ostatně vše na tomto světě. Mezitím, co jsme nasávali, odpoledne buldozer vyhrabal silnici aby tam začali dělat asfaltku. No a padla, tak nechal haldu nahrnutou dopředu a odjel domů...
<joke>
Jde opilec, potácí se po ulici. Vidí pracovníka vodáren, jak takovým obrovským křížem zavírá vodu v chodníku. Opilec drmolí:
- Ty ty vo- vo- vole! Jestli mi ještě jednou votočíš tou ulicí dokola, tak tě zmlátím!
</joke>
Ale smutné.
Život není jen veselý.
do istej miery som sa v tom našiel...
Jo, mě taky štve, že Irena z "béčka" na gymplu před 30 lety mi nedala,
ač jsem byl do ní úplně paf. Zato dala tělocvikáři a to jí dosmrti neodpustím.
Ta "moje" školní láska si tělocvikáře rovnou vzala...
Ony jsou i různé obměny.
Nějak dva roky před třicítkou jsem na jedné zábavě zapředl hezký rozhovor s hezkou paničkou. Plácy plácy plác... a pak se to zvrtlo.
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"Dáša."
Jsem se na chviličku zasnil, vzpomínky se oprášily, a povídám:
"To je hezký, s jednou Dášou jsem kdysi chodil."
"No, to jsem já..."
Odešel jsem zdechnout do houští.
Ale proč? Když bylá hezká a navíc panička,
to bys měl oprášit vzpomínky a bez rizika...
Tanku, úžasný. Ve 3 hodiny ráno vytvořit takový skvost! Obdivuju. Tou dobou bych měl problém se i jen podepsat.