začíná mi docházet, že jsem v životě zatím nic nedokázal

Trochu tu svoji odpověď vztáhnu obecněji. Tohle je věc, která se se mnou táhne už delší dobu a která mě štve. Bohužel nevím, co s tím udělat. Lidi automaticky odsuzují svoje životy jako oproti mému naprosto hloupé, zbytečné. Snaž se hledat ve svém životě to hezké a ne to špatné - život není jenom o práci, to je jenom malá část života. Zastávám filozofii, že by se měl člověk nejdříve zajistit po materiální stránce a pak si může užívat a může přijít to další. Jestli je to filozofie špatná nebo dobrá, to asi ani nejde rozhodnout, ale zastávám ji. To, co je vidět navenek, je to hezké, že jsem se dvakrát podíval do USA po peněžní stránce samotné cesty zadarmo, že jsou o mně články na internetu, v časopisech, dostávám jednu pracovní nabídku za druhou atd. Dlouhé hodiny a noci strávené nad projekty, nedostatek spánku, to už je to, co moc vidět není a co potká každého, který se chce věnovat studentským soutěžím na celosvětové úrovni. To, že mi chodí sprosté e-maily, lidi mi nadávají a pomlouvají mě v online diskuzích, to je taky stinná stránka (btw, je mi to jedno, ať si každej napíše že jsem ...... , jen to je v počátcích trochu nepříjemné). Že je kolem mě hromada závisti (to je mi už úplně jedno a naopak mě to těší, je to signál o tom, že to dělám správně - ale opět, v počátcích nic příjemného). Nic není jenom černé a jenom bílé, vždycky je k nějakému kladu i protiklad . Chtěl bych mít spíš opačný vliv, motivovat lidi k tomu, aby začli něco dělat už na střední. Být k nim trochu nefér - zatajit jim absenci social life, probdělé noci - aby mohli zažít to samé. Protože pokud bych se mohl vrátit na začátek toho všeho a ještě jednou se rozhodnout o své cestě, opět bych si vybral tu, na které jsem teď.