Já si pamatuju, jak jsme jednou v Beskydech nasbírali obrovský množství krásnejch hřibů. Všichni jsme se ujišťovali "Jo, to jsou modráky, ty jsou jedlý". Jen kamošův tata nám říkal: "Zahoďte to, kdo ví, co to je.". Když jsme to dali vařit, byl toho plnej kastrol. Jenže to bylo nějaký hořký a hořčák tam na 100% nebyl, to jsme se ujišťovali.
Doma jsem se pak juknul, co jsme to vlastně s takovým nadšením sbírali - byl to Kříšť. Je trochu hořkej