On je celý systém tzv. ochranny duševního vlastniství nastaven imho úplně debilně. Vždy "umění" prodává reklama, zvučná jména, luxusní kurvičky a nagelovaní modýlci a kombinace toho všeho. Z komerčních rádií neslyšíme skutečně dobré muzikanty a dobré zpěváky a dobré songy po hudební stránce. Filmy prodávají zvučná jména, dobrý marketing, který je výrazně zafinancován pro reklamní (politické či produktové) účely. Nejdražší obraz v historii je od Pollocka tahle čmáranice, kterou by namaloval i zhulenej-ožralej-zhoubovanej puboš (spekulace na prvky umění neodmítám - spekulovat se dá), ale je to opravdu správně? Velké komerční továrny na "umělce" všeho druhu stejně kopírují z historie, používají sexy "bílé koně" pro prezentaci "svých" autorských práv od umělců, jejichž jména se pomalu ztrácí. (viz příklad pubošky, co chválí text d. landy moritury de salutant). Prostě imho to není o tom, že někdo nedostane výpalné za užití nějakého díla chráněného duševním vlastnictvým, ale o tom, že jen přichází o prachy a řvou, což by žval asi každej podnikatel, ale skuteční umělci, co si zaslouží OSA-u, moc vidět nejsou. Je to složitý, ale mě osobně se tohle potlačování volného šíření děl od rádoby umělců hnusí, protože tyhle společnosti kurví skutečné umění a lidé už vnímají jako vrchol umění kdejakou sračku. Vyjímky jsou samozřejmě.

Jednoduše řečeno: komerční umění je nám násilně a nenapádně vnuceno sofistikovaným marketingem, bez ohledu na jeho kvalitu a my za to máme pak jak kreténi platit nehorázné sumy, ale skutečné umění nám neukážou. Samozřejmě je to v lidech a dalším řešením skončíme u slepice a vejce, jako vždy :)