- dva oddělené volumes = dvakrát dochází místo, a to vždy tam, kde to zrovna nepotřebuješ. (Murphy)
- nutnost neustále přesouvat data na datový disk (mnoho programů ukládá do dokumentů)
- 100GB na Win7 považuji za spíše dolní akceptovatelnou mez (po cca roce má jen adresář Windows okolo 30GB, přidej si programy, tempy, atp.)
- typický BFU používá plochu a má na ní desítky GB dat (z toho plyne, že data jsou i tak na C:)
- před případnou přeinstalací se stejně zálohuje (např. u některých OEM systémů dochází tak jako tak k přepsání celého HDD z image) a nevidím problém zálohovat JEDNU složku c:\documents (navíc tam budou data VŠECH uživatelů), navíc když vím, jakou má strukturu
- na disku D: je třeba všem uživatelům vytvářet duplicitní adresářové struktury s nastavením práv, a to i těm nově přidávaným v průběhu života systému (aby si nemazali navzájem data - toto již v defaultu řeší C:\documents)
- filozofii C: + D: musí akceptovat všichni uživatelé počítače, typicky se setkávám s tím, že pan si dává data na velké D:, ale jeho paní na to sere jak na placatý šutr a fotkama a jiným bordelem na ploše vždy dostane systémový disk do úzkých.
- pravdou je, že složka C:\documents se dá celá přesunout, není to ale vůbec triviální, natož bezpečné řešení. Pokud už oddělená data, tak takto.



Z mého pohledu je při dosažení standardní úrovně správy (tj. neinstalace kdejakého lejna z internetu, alespoň trochu rozumná práce s OS, nečištění registrů, apod.) životnost instance Windows (od WinXP nahoru) na úrovni životnosti PC, tj. vydrží bez potíží 5 a více let. Mým uživatelům reinstaluji počítače maximálně po HW závadě disku, popřípadě po "zásahu" rozverných dětí, které PC rozesraly čističi, instalacemi kravin z internetu (to se dá ale většinou opravit) apod.