Můj případ:

na gymplu účto nebylo. Na VŠ jsme měli semestr "účetnictví a finance", nepochytil a neporozuměl jsem naprosto ničemu (nepotřeboval jsem to, šlo o doplňkové předměty, aby jsme vůbec z něčeho užitečného dělali zkoušky, protože kybernetiku, teorii her, optimální programování a assembler zas tak moc soudruzi neuznávali). Přednášející ale věděl, že účto je pro nás k ničemu a tak k tomu také tak přistupoval. Naučil jsem se nazpaměť akorát pár předkontací a čísel účtů (dnes už nic z toho neplatí, účetní osnova se zcela změnila).

Jak padli komunisti, přestali jsme s manželkou chodit do práce. To ona mě do účta dostala (4 roky ekonomky s maturitou, účtařská VŠ). Stačilo k tomu opravdu relativně málo: pochopit princip podvojnosti (hlavně aktiva/pasiva "vs" náklady/výnosy) - to se opravdu dá zvládnout za odpoledne!. Naučit se čísla účtů, to už je jen nezáživná nuda kolem. I kdybys vůbec neznal čísla účtů, vše jsi schopen při pochopení účetních zásad obecně proúčtovat (a čísla si najít či "vymyslet").

Podle mě naučit se účetnictví bez pochopení principů není možné. Respektive, je to pak otročina, nemůže to takového "učtaře" vůbec bavit…