Plný zálohovací disk

nesmyslně rozdělený disk (v práci nám to dělají úplně stejně).
pro systém+aplikace nechávám 64gb, zbytek data. na d: se může válet i image c:, ale déčko není záložní disk - je normální pracovní. zálohy jsou na externím disku na síti.
naopak data vůbec nepatří na c:, ani na plochu, ani do knihoven - přestože se hloupý microsoft domnívá opak. při velkém poškození systému (nebo nekompatibilitě usb:) se c: formátuje a instaluje znovu - je nesmysl to formátovat s vlastními daty.

- pokud chceš přerozdělit disk, odstěhuj soubory z d: na externí disk. stejně tak vlastní data z c:
- kontrola disku (chkdsk c: /f)
- zmenšit c: (win7 to umí, nevím jak vista. kdyžtak nějaký partition manager.
- zbytek d: + volný prostor znovu zformátovat, pak na prázdný disk vrátit odstěhovaná data.

Prosím tě, vytesej svá slova do kamene a proškol zbytek rádců, kteří zde radí blbiny ve smyslu, že je zbytečné dělit disk na systémovou a datovou část. Dále zálohovat, zálohovat, zálohovat i operační systém a v případě problému ho později obnovit. Průběžně podle uvážení a potřeby OS aktualizovat a vytvářet přírustkové/rozdílové zálohy dle uvážení. S díky a vírou, že tu nebudu číst polonesmysly a že ubyde zbytečných dotazů.

Někdo je pro dělení, někdo ne. I ten, kdo nedělí (a rozumí tomu, co dělá) může být spokojen a bez problémů. Já patřím také mezi jednoznačné "děliče" a to zpravidla výrazněji než strohé c+d. Nedělil jsem akorát 105MB disk (386SX/33MHz, DOS 5.0) a 430MB disk (P1/60MHz, DOS 6.22 + Win 3.11). Problémem dělení je, že nemusíš vždy dobře odhadnout velikost disků. Na starém PC jsem 3 roky bojoval s místem na systémovém oddílu Vista 64 Ulti., winsxs adresář byl jak z pohádky Hrnečku, vař.

Nyní jsem na W7Pro/64 vyčlenil 256GB, snad to bude i za 5 let stačit (hry instaluji na jiný fyzický disk).

Řemeslu dělení disků ve smyslu optimálních voleb velikostí a počtu oddílů jsem se učil nemálo let. Vše se průběžně vyvíjí tak, jak se měnily a mění mé potřeby. Proto neexistuje univerzální rada. Jde o přesvědčení, člověk v tom musí vidět praktický smysl a mít zkušenosti. Nejdražší zkušenosti přicházejí po opakovaných ztrátách dat, v lepším případě po desítkách-stovkách hodin promarněných odvirováváním, "tuněním" a podobně. Za mě říkám, život je krátký na to abych stále něco reinstaloval a podobně. Prostě sahnu do zálohy např. na datové D: a za 10 minut jedu na čistém OS. Odpadají mi tak trabloidní úvahy zda u mě nenastal konec světa s ukončením podpory Windows XP. Taky nemusím zásadně řešit vnucenou zátěž antiviry do OS kvůli jistému chování, které je víc než dobře čitelné za mnohými zdejšími dotazy. Snad to co píšu alespoň někomu vnukne do hlavy něco málo k zamyšlení se ...
Mimochodem, díky těm rozumným, od kterých jsem se tu dost přiučil ...