Myslím, že ve wiki je to dostatečně vysvětlené:

Během 70. let 20. století vědci (např. Seymour Cray) ukázali, že většina programů prováděných na tehdejších počítačích využívala pouze malou část (jen asi 30 %) ze všech dostupných strojových instrukcí procesoru.[zdroj?] Bylo tomu tak proto, že tehdejší překladače nedokázaly efektivněji využít všech instrukcí. Také složitý přístup do paměti zpomaloval provádění operací. Započalo se proto s návrhem jednoduchých RISC procesorů s redukovanou instrukční sadou, které mohly s výhodou využívat mikroprocesorové ortogonality, kdy pro každou operaci existuje v procesoru jen jediná instrukce. Jedním z prvních RISCových strojů byl Superpočítač CDC 6600 navržený v roce 1964. Jeho CPU měla 74 operačních kódů (tj. různých instrukcí), v porovnání se 400 u 8086. Mezi současné zástupce plně ortogonálních procesorů patří procesory ARMv6.

RISC procesory jsou jednoduché, a proto jsou jejich výrobní náklady nižší a mají nižší spotřebu, než procesory CISC.