Ono se to ale už děje. Bydlím naproti základní školy. Děcka sedí vedle sebe na lavičkách, každý dlábí mluvicí kost, nepromluví spolu, nedělají srandičky (jsou to, kua, děcka!), jen nablble tlemí na displeje. Jestli tohle nese doba, jsem neskonale šťasten, že jsem prožil úžasné dětství v sedmdesátkách.