Iťák po návštěvě lékárny

Přidám příhodu ze života (i když není IT), nemělo to chybu (připomněl mi to ten oslabený organismus).
Dceři bylo tak 4-5 let a byli jsme pro něco v lékárně. Lékárnice jsem se při tom zeptal:
"Nemáte něco pro to dítě, aby nebylo tak bledé?"
Nabídla mi lahvičku sirupu Spofavit a já ji koupil. Když jsme dorazili domů, položil jsem tašku v předsíni a kvůli něčemu odběhl (snad na 20 vteřin). Když jsem se vrátil, radostně mi dcera hlásila:
"Tatínku, už jsem si to udělala, abych nebyla bledá!"
Ano, bledá nebyla, byla celá žlutá, jelikož si tím Spofavitem za tu chvililinku natřela komplet obličej.
Nojo... ženská, spletla si lékárnu s parfumerií a vitamíny s krémem.

To ještě dávno, když jsem pracoval jako zaměstnanec, jsme jednoho dne zjistili, že pod papírovým obalem spreje s grafitovým olejem je potisk laku na vlasy Lybar. Hbitě jsme odstranili u štědré dávky olejů tento přetisk a různě je roztrousili po okolí operátorek sálového počítače. To bylo pak řevu .

My zase měli v umývárně sprchové kouty "do kříže" a jak si někdo odložil šampón nahoru na zídku, do půl minuty jej tam neměl.
Přestalo se krást po několika výkřicích: "Který hoado!", když si někdo napatlal na hlavu čisťoučký žluťoučký motorový olej (ani v ruce to nebylo od šampónu k rozeznání), co nešel smýt a co jím Kráťa s oblibou plnil lahvičky od šampónů, které pak stavěl na onen kříž.
V té době dělal Kráťa v ČSAD a oleje tam bylo hafo. .-)

to je slabý, slyšel jsem o případu z nejmenované fabriky, kdy nejmenovaný fachman kradl Solvinu ostatním kolegům. Taxe kolegové nasrali a do solviny zamíchali střepy z rozbité láhve. Po vytáhnutí všech asi 60ti stehů a ukončení rekonvalescence už dotyčný Solvinu nekradl.