Pavle, hodně záleželo, na postoji a názorech rodičů. V mým případě táta. Pionýry ještě překous /i když skřípal zuby/, SSM jsem už potom díky jeho názorům překous já, u "bolševika" jsem nebyl nikdy /i když nebylo lehké třeba u nás na šachtě kličkovat/, a u bejvalýho "táty Falbra", jsem byl pouze rok, do tý doby, než za mnou přišel předseda Odborů, jestli si nechám strhávat z platu pár korun, pro "soudruhy" z Vietnamu.
Na mojí odpověď - soudruhům z Vietnamu nehodlám platit na zbraně a náboje. Jesli chcete Vietnamu pomoci, tak mně sem přivezte jedno nebo dvě Vietnamské děti, a já vám slíbím, že se tady o ně budu starat, jako o vlastní.
Za měsíc jsem odborářem nebyl.
A teď pointa. V té době jsem byl "panský kočí" soudruha ředitele velkého podniku, a velkého straníka, a když jsem mu "na koberečku" zopakoval mojí odpověď /a šlo mi o flek !!!/, tak na mně chvilku koukal, a potom prones větu, kterou si pamatuju dodnes: sbal si fidlátka, jedeme do Bratislavy - tebe já na přání těch čuráků, měnit nebudu.
I takový lidi a věci byly v té době možný.