Dobře, nebudu tě už nudit tím balastem, co nás dělí od zvířat. Zkusme se na to podívat z té prapůvodní animální stránky. Naše pudy a instinkty nám pomáhají v boji o sousto a o život. Ty v deseti letech jsi byl mládě závislé na matce. Ani jeden z vás se nemohl postavit v boji dospělému samci. Tvoje matka udělala jedinou správnou instinktivní věc, utekla. Kdyby se někdo z vás pokusil o boj, zahynul by. Díky ní jsi přežil. Úspěch.
Ve své dospělosti jsi potkal svého dávného viníka. Jeho likvidace by ti nijak neprospěla, protože tvůj život už nemohl ohrozit. Takže ani tady nebyl boj (likvidace) na místě. I kdyby ses považoval za smečkového tvora a chtěl ho zničit např. proto, aby už nemohl šířit svoje agresivní geny dál, nebyl pro to důvod, protože už dávno nebyl schopen rozmnožování. Ty jsi tehdy přežil a buď za to rád a žij si spokojeně po svém. Mladá samice si tě dokonce odvedla, abys neplýtval energií na nesmysly a věnoval se raději páření. Úspěch.

Zvířata mají skvělou a zdravou vlastnost. Neplýtvají energií na sebelítost.

Když se vrátíme zase do lidské kůže, to v čem se mnou třeba nebudeš souhlasit, je právě výsledek vlastního osobního vývoje. Tam jsou prostě mezi lidmi rozdíly, nedá se nic dělat.