My jsme měli pro návštěvy takové ty bílé gumové velegaloše, jako u doktora. Přišel jeden kamarád, obul, prohlídl si počítač, kecali jsme, odcházel. Všiml jsem si, že má neustále na nohou ty galoše. I úsilovně jsem žvanil o blbostech, rozesmával ho, jen aby si na ty galoše nevzpomněl. Moje nadšení neznalo mezí, když v těch bufách nastupoval do tramvaje...