Modrej Dunaj (evokuje mi Vesmírnou Odysseu: 2001) mám naopak docela rád. Připouštím, že z hlediska vážné hudby jej mohou fanoušci cítit jako komerci nejhrubšího kalibru. Ve vážné hudbě jsem spíše nezkušený začátečník, který prostě zatím není schopen poslouchat (a strávit) všechno.

Mám velmi rád prolínání hudebních žánrů (např. rocku a "vážné" hudby), kupříkladu věci od The Moody Blues či Ricka Wakemana; hromada jeho desek je čistě klavírních a "kostelní" desky (např. The Gospels) s hostujícími operními pěvci či Journey To The Centre Of The Earth považuji za jedny ze svých největších hudebních zážitků. Tohoto pána bych rád slyšel naživo; jenže do Anglie nepojedu a k nám do kostela ho taky asi nedostanu...