Tak dvě "BFU"
Volala mi známá, že jí nejde nová tiskárna (tenkrát nějaká "obyč", co v té době stála snad 10 K). Bála se šéfa, že až přijde, vyhodí jí z práce a jestli bych se tedy nepřišel rychle podívat, než přijde ten šéfík.
Když jsem přišel, nebyla ona tiskárna v zásuvce ) raději jsem jí to ani neříkal a chvilku tam "šachoval".

Nedávno jsem byl u kámoše a tam nemocný starý počítač, co nic nezobrazoval. A že prý se na to koukali už tři lidi a na nic se nepřišlo. Jali jsme se tedy zkoumat grafickou kartu, kabely - všechno dobře - počítač jednou pípal - záhada...
Nakonec snad po hodině bádání, třech cigaretách, pivu a kafi stačilo pootočit potenciometrem na monitoru, který byl úplně ztmavený.

--------------------------------------- ------------------

A kouzelná dětská historka z 1997
Když jsem si koupil první počítač, byl jsem asi jedním z mála, kdo počítač u nás na sídlišti měl.
Byla u nás doslova herna a dcery si vodily kámošky "z pískoviště" na Cosmo, Mario, Pacman, Commander Keen, Dyna...
Jednou jsem si dal do disketovky padesátikorunu a hrál nějaký výherní automat. Když se na mě dívaly, vítězoslavně jsem zvolal: "Hurá! Vyhrál jsem!" Načež jsem vytáhnul tu padesátku z mechaniky. Sousedovic princezna pak šla domů a na schodišti v paneláku volala:
"Tatíííí musíme si koupit ten pocítac, stlejda vyhlál!"