MM_tanku, mne Tvůj povzdech naopak inspiroval k lehkému poetickému rozjímání:

Když máš srdce zjihlé,
když máš potíže,
dej si vodku s vodkou,
poznáš stav beztíže.
Ironem proceď chleba,
z cesty máš hned zeď,
žal se krásně vstřebá,
začni s tím hned teď,
začni s tím hned teď.

Chlastání, chlastání,
všechny smutky zahání,
chlastání, chlastání je lék.
Chlastání, chlastání,
to nám úsměv zachrání,
chlastání, chlastání je lék.

Jinak lze to zpívat na nápěv jedné z písní Z. Svěráka a J. Uhlíře...