Třeba dneska.Seděl jsem už v druhé hospodě. V první jsem dal jedenáct desítek a metaxu na chuť.V druhé jsem chtěl s nejlepším kamarádem řešit neuronové sítě a jejich schopnosti předpovídat, poněvadž jsem se cítil právě zralý celý problém rozlousknout.Ono tzotiž neuronové sítě se podlě mě sice naučí předpovídat ale na výkyvy dané globálním oteplováním jsou ze začátku krátké.Bohužel přišel další známý, sedl si mezi nás a jal se mě obtěžovat konfigurací svého počítače a zejména tím že nemůže nastavit pořadí bootování v biosu. Dokonce mě nazval menším odborníkem než jistý Štěpán, což jsem mu vyvracel. Kurevsky mě tím nasral.

No ten pi*us řešil pořád ten svůj krám z roku 98 a můj kámoš odešel. Někdy se to tak stane. Někdy během stěžování toho můj nej. kámoš odešel a já musel pouslouchat kydy toho vola. Mě je fakt u pi*e ta jeho PII 266. Kolem prolétla krásná hvězda a řekla mi neposlouchejte ho on řeší strašne kecá. Nechápal jsem koho myslí ale zpozoněl jsem.

Po jedné vodce s džusem přišla další a další a u páté rundy se objevil další kámoš. Peťa..osvobodil mě od problémů se zasraným dávno mrtvým PC krámem. Jupí. Kecal jsem s kámošem Pěťou, von dělá dobrovolného hasiče. Najednou se otevřeli dveře od diskotéky a hvězda přilétla znovu k našemu stolu. Nesedla si jen stála a já hleděl...Znala se s Pěťou a já jí konečně pohlédl do očí. Ježíš! Mám rád východ slunce ale její úsměv byl víc. Srdce mi naráz přestalo bít a vše bledlo v porovnání s jejím krásným obličejem její . Je to anděl! Její úsměv mě mrazil a nejspíš jsem měl i otevřenoou hubu (snad mi netekly kryndy) a hloupě jsem zíral. Nedokázal jsem odhadnout její věk, ale byla krásná. Ne krásná ale nebesky krásná. Měla krásný růžový pletený svetr (jako kdysi moje prvná láska), blonďaté vlasy a krásný, neskutečně krásný obličej. Velice krásný obličej. V obličeji byla mladá a neskutečněa nadpozemsky krásná. Tu chvíli co mluvila s Pěťou jsem nedýchal, nemluvil a byl úplně v tranzu. Jen jsem civěl. Velmi pozorně jsem prohlédl její zadeček při odhodu a nezmohl se na jediné slovo. Miluji východ slunce ale její úsměv je stokrát víc než východ slunce, je víc než dosud znám. Všechny japonky schromáždené v desítkách stovek megabajtů na mých discích bych smazem smazal za úsměv co by patřil jen mě.

Jmenuje se Andrea (velice krásné jméno), má asi 25 (řekl bych že vypadá jako krásný andílek, maximálně na 17)a pomáhá u dobrovolných hasičů. Bohužel, hned jak odešla a vše v hospodě potemnělo do obvyklého šeru jsem se ptal kámoše Pěťy. Moc mit ho neřekl. Neměl dokonce u sebe ani přihlášku k hasičům. A že bych chtěl jít!!! A co je nejhorší prý do něj Andrejka cpe zlaté jelciny. Do něj ? Do takového mladého fógla ? Sbalil jsem své tři křížky a lístek a šel pryč. Celou cestu dom jsem měl krásnou Adnreu před očima a pořád jsem ze setkání z ní úplně mimo.
Změna předmětu, původně: achjo (JaFi)