Hlavní důvod je, že nemám důvod používat cloudy, když mám jednoduché a pohodlné řešení vlastní, léty prověřené, které mám pod svou kontrolou.

Mít data v cloudu znamená je mít na nějakém počítači, který mi nepatří (a často ani netuším kde je), jehož majitel si s těmi daty může dělat co chce a naopak já se k těm datům vůbec nemusím dostat, když budu mít smůlu. Třeba když to majitel zabalí, nebo mě zabanuje, nebo mu to smažou hackeři, nebo mu to zabaví třípísmenková organizace, nebo se stane cokoli jiného.

Když mám data na svých počítačích, vím kde jsou, mám k nim přístup kdykoli si zamanu (i fyzický), vím kolik kopií mám (minimálně 3, žasto i mnohem víc, podle určení) a můžu si sám řídit, jak se s nima nakládá.

Takhle to mám zařízené už dávno a mám tak dostupná i data z doby, kdy tu cloudy nebyly. A naopak řada internetových úložišť dat mezitím prostě skončila a co bylo tam už není (nebo není mě dostupné).

.

Někdo si zásadně nechává posílat jídla z nedaleké restaurace, že je jídelní lístek omezený a nemá na něj žádný vliv mu nevadí, s tím, jak co kuchař okoření, osolí, okyselí nic moc nenadělá, ale to mu je fuk, stačí, že to je nějak a zevšeho nejvíc na tom miluje, že nemusí (ani nemůže) nic řešit a nic znát, prostě sjede prstem po lístku a buď si vybere, nebo je hlady.

Jiný umí vařit a baví ho to, uvaří si kdykoli co se mu zamane, pokud to bude chtít třeba bez soli a se skořicí, tak si to tak udělá a omezení restaurace se na něj nevztahují. Má s tím víc práce, ale i víc svobody a výběru. A restaurace nepotřebuje a nenavštěvuje, když má doma lepší.

Když mu pak přijde dopis, že přečerpal konto u restaurace a musí tam ihned poslat peníze, jinak bude bez jídla, tak se tomu prostě zasměje, vůbec nezkoumá, co všechno je na tom falešné a hodí to jako zjevnou hovadinu rovnou do koše.

Každý dává přednost něčemu jinému z jiných důvodů.