Asi se budeš divit, co vše tam uvidíš... Já byl v sociálních službách na "civilce" a nestačil jsem se divit co se tam děje. Rok jsem byl jako ošetřovatel, abych dostal potvrzení a razítko, že můžu dělat ošetřovatele. Závěrečné zkoušky byly tak pro děti základní školy prvního stupně... Půl roku jsem byl ještě na údržbě, to byla pohoda a bavilo mě to... Mnohé jsem se tam naučil nebo přiučil. Když nebylo zrovna co dělat, tak jsme vyplňovali výkazy, svařovali židle, opravovali sestřičkám domácí spotřebiče a jiné, prostě něco, abysme se nenudili. Párkrát do roka jsme jezdili někam na výlety. Já tam dělal "pomocný" dozor, aby se nikdo neztratil a nikomu se nic nestalo. Asi nejhorší bylo jet s některýma chovancema ke stomatologovi, to jsme jich pár museli držet ve třech, aby zubař mohl zákrok provést... Fakt výživné zážitky, většinou ale zábavné. Jeden nejhorší ale mám, a to, když jsme některé "ležáky" zrovna krmili a sestra nezamkla přípravnou kuchyňku. Jedna chovanka, 147 centimetrů a 37 kg hmotnosti se zmocnila nože z kuchyňky a rozběhla se na sestru. Naštěstí jsme byli kousek od sebe a tak jsem mohl zabránit nejhoršímu. Věděl jsem, že tady žádné přemlouvání nepomůže, bylo důležité ji odzbrojit za jakoukoliv cenu. Naštěstí se to podařilo bez jakéhokoliv zranění kohokoliv, ale nějaké přemlouvání nezabíralo, nebyl ani čas a podle všeho by to stejně asi nezabralo. Ale dopadlo to dobře pro všechny a já dostal víc volna na "zotavení"+prémie za služby, kdy jsem tam ani nebyl... Bylo lepší mít měsíčně místo cca dvou tisíc tři tisíce
Vykazovali to počtem více odpracovaných hodin, než jsem ve skutečnosti měl. Ta tisícovka navíc alespoň pokryla náklady na tenisové kurty, kam jsem chodil párkrát týdně hrávat 