Paušální daň (předpokládám, že myslíš z příjmu) na osobu je naprostá utopie, naprosto popírá jakýkoliv solidární mechanismus. To by mohlo fungovat snad jen za Polpotovského socialismu-komunismu v Kambodži.

Není to utopie. Jak myslíš, že byla ošetřena otázka daní v některých stoletích středověku/novověku? Třeba u živnostníků v Praze? Měls krámek a platils X zlatejch bez ohledu na to, jestli výdělek (příjem) byl sto nebo tisíc zlatejch. To bylo eráru jedno. Zaplať stejně jako tvůj soused.

...naprosto popírá jakýkoliv solidární mechanismus...

A kam nás zavedlo to sociální cítění, ta bezbřehá solidarita? Jsme v situaci, že všichni musí mít kde bydlet, všichni musí mít lékařskou péči, všichni musí mít vzdělání, ale jako společnost na to nemáme. Co uděláme? Jak seženeme peníze, který to zaplatí? Zvýšit daně neúnosně nejde. Takže co? Půjčíme si, že jo. Stát si půjčí a nejen, ze nemá na svůj provoz, ale potřebuje peníze na splácení půjčky. Co udělá? Částečně nechá dluh růst, částečně si půjčí další peníze a částečně zvedne daně. Takže velká část společnosti si žije nad poměry, životní úroveň a státem garantovaný služby (který tato část společnosti využívá) dostává, i když na ně nejsou finance - řešíme to zadlužením.

Je něco shnilýho ve světě, kde člověk 3 měsíce bez práce div nepadá na úplný dno, nemá z čeho platit nájem (hypotéku), nemá na elektřinu, plyn, jídlo a další životní potřeby. Proč? Kde je jeho rodina? Je tu, ale obvykle taky nemá nazbyt. Proč? No kde by asi vzali peníze, když tolik z jejich příjmu odvádí státu?

Pavel