A teď nedávno potkali jsme loď, kterou jsme pilotovali sami, ovšem za patnáct let v budoucnu. Kapku jsme se porafali a oni nás vzali útokem. Neměli jsme šanci, zabili nás. A zničili všechno na palubě včetně stroje času. Takže ho neměli ani oni a nemohli do minulosti, kde by mohli zničit budoucnost svejch minulejch já v přítomnosti. Měli pech - tím, že zabili nás, zabili sebe, a pak jsme byli mrtví my, tak jsme se nemohli stát jima, včas se vrátit a zabít se v minulosti, i když by to bylo v přítomnosti.
Já jenom vysvětluju, že i když časová rovina zmizela, protože je realita nestabilní, tak anomálie z obou rozměrů se sjednotily, aby se ten paradox srovnal.