[2]

Král má pět dcer a je stár. Smrt je blíž než se zdá. Kdo po něm a kde ho vzít? Kdo to ví? Snad zeť, ten by moh'. Kde ho však vzít? Tu dí král: "Ať jsi stár či mlád, kdos hrd', přijď v hrad a zři; mám pět dcer." Tu dav jde v hrad a je tam stráž. To je kluk, to je kmán, je tu i pán co má svůj dům, ne však hrad.

Jde kol kmán, co má plán. "Já jsem princ, co jde jak kmán, to pro svůj slib, co jsem dal." A král ho zří a dí: "Tu je pět dcer, máš být král, za svou běž." A tak šel a zrak pln té, co vlas má jak med. "Tu chci hned!" Však co to? Jen vzlyk a škleb: "Ty jsi kmán, ne princ!" No to je hnus. "Kdo jsi," ptá se král. Nic. "Smrt pro něj!" Je tu stráž a kmán jde pryč a stráž s ním.

Den je pryč a je tu noc. Tu slyš ten křik. To jde smrt. Kmán je zlý a král to ví. Trest. Svist. Sek na krk. Dech je pryč. Tak má být...