[4]

Pes šel ven, chtěl si hrát. A též pít. Pes má rád, když jde ven. Jde s ním pán a má hlad. Zní tu zpěv, kdo to je? To je Jan, co má hrad. "Hrad je můj dům, " dí Jan. A je to tak. Pán chce jíst, však co kde vzít? Tam je strom a na něm plod. Mám si vzít? Ne, vždyť je tu stráž. "Haf, haf, haf," na ni pes. Tak jdou dál.

Pes si chce hrát, pán však ne. "Co s ním je," ptá se pes. Má snad splín či jen hlad? Chci si hrát, nač tu jsem? Jen štěk a haf a víc už nic? Pít bych chtěl.

Jdou přes pláň a co tu je? Myš! Tu pes hned po ní hop a tu myš chyt'. Má z ní strach? Ne, to jen myš "písk písk", jak ví, že smrt je tu. Kous, kous, mňam. A je to. Pes jde dál, je hrd'.

Houšť. A v něm laň, co ví, že je tu pes. A už k ní jde. Smrt je blíž, než se jí zdá. Však tu psův sluch - je to tak? - písk, písk, to pán ho zve zpět. Pes hned ví, co a jak. "Můj jsi pes, my dva, ty a já, jsme druh a druh," dí pán. A pes to ví.

Pes chce pít. A co má být? Je tu tok, tak tam jde. Ten tok je níž, než by chtěl. Už má dost, už je syt. A jde pryč. Však co to je? Tu hop a skok, je tu houf srn. Pes má zrak i čich, je tam zvěř! Skok přes tok, hop a skok i přes pláň a pes je pryč.

Tam je lán a za ním je les. Pes by rád v ten les vběh'. Je tam zvěř a tu pes rád. Pán to ví. Však co zří dnes? Tam kde je ves, jde kouř. Moc a moc. "No to je zlé," dí pán. I pes to ví, má čich. Pán a pes jdou hned zpět. Už ne les ni lán, když ve vsi kouř.