Kubík je kluk progresivní,
v internetu sílu cítí,
rodiče mu zřídili,
hosting, email za chvíli.

Kuba se má čile k světu,
připojí se k internetu,
děda, bába, strýc i teta,
ba i ta stará popleta,
čumí s pusou otevřenou,
na tu lidskou bytost malou,
jak si sedí před kamerou.

Kuba kámoše si hledá,
žvatlá Skypem, ten se nezdá,
kdo to mluví,
who is talking?
Ptá se Novy reportér,
z toho bude Pulitzer!

Jakub už je na facebooku,
a na všechny dělá kuku!
Mezitím však jémine,
-tady divák promine-,
vyprázdní se do pepmrsek,
a začne řvát ve chvíli.

Máma běží, kloučku milý,
snad ti zlí ti ublížili?
A pak cítí známý pach,
z Kuby rychle roste chlap.
Přebalí ho, pochválí,
jakej hezkej bobeček,
udělal nám chlapeček.
Kuba pyšný na tu práci,
udělá si pro legraci,
ještě jednen bobeček,
je to milý chlapeček!