no, nežiju si vyloženě špatně, ale ze dne na den se může něco posrat a půjde všechno do kytek. Představa, že mám pod sebou ještě další hladový krk/krky mě momentálně děsí. Pravda, teprve mi je čtvrt století, tak na to asi mám čas, ale přemýšlím nad tím už delší dobu.

EDIT: budoucnost lidstva mi je ukradená, pokud budu mít děti, bude to čistě ze sobecky citových důvodů.