V této souvislosti jsem si vzpomněl na jednu historickou:

Zřítí se na stavbě lešení přímo na Josefa Vomáčku a padající plechy mu useknou obě uši. Okamžitě přijede záchranka a odveze ho do nemocnice. Druhý den za ním na na návštěvu jdou jeho kamarádi. Zastaví je doktor na chodbě a povídá : „Jestli jdete za panem Vomáčkou, tak opatrně, je z toho v šoku, ne abyste mu nějak připomínali, že nemá uši, vůbec k tomu úrazu netočte rozhovor, jinak zase dostane hysterický záchvat“. Oni tedy vejdou do pokoje. Všichni mlčí, nevěda co říci. A tak ten jeden, aby prolomil trapné ticho, povídá: „Tak co Pepku, vidím, že už máš lepší zrak, když už ani brýle nenosíš.....“