Pokud normalni aplikace vetsinou neumi pracovat najednou s vice jadry (coz je vetsina aplikaci), tak je aktivni vzdy pouze jedno jadro. Protoze ma procesor i5 a i7 "zhruba stejnou architekturu" pro dane jedno jadro, pak vyssi frekvence znamena vyssi vykon.

Teoreticky priklad: mas udelat 1800 nezavislych souctu, na 1 soucet 1 takt. Takt je zavisly na frekvenci. Cim vyssi frekvence, tim vyssi rachlost. Neoptimalizovana aplikace musi provest 1800 souctu - tj. 1800 taktu. Cim vyssi frekvence, tim rychleji se to secte. Pokud aplikace umi vyuzit dve jadra, paralelne muze provest najednou dva soucty - pak to bude trvat 900 taktu. U sestijadra to bude trvat pouze 300 taktu.

Ted musis zvazit, u vyuziti jednoho jadra, zalezi pouze na frekvenci, protoze pocet taktu je stejny. Je-li vice jader vyuzito, je vyhodnejsi mit 900 taktu na vyssi frekvenci nebo 300 taktu na nizsi? Odpoved je prosta jen teoreticky. V praxi se vsak musi resit i zavislosti, kdy jedna operace ceka na druhou, predikace apod. proto na to neni ani jednoznacna odpoved. Protoze vsak vetsina aplikaci neni optimalizovana, je vyhodnejsi dvoujadro na vyssi frekvenci (stejne se vyuzije jen jedno jadro).

Vicejadro je vhodne na optimalizovane aplikace (domacnosti jich najdes minimum) nebo pokud pracuje velmi mnoho aplikaci najednou... To ti zase na druhou stranu nezvysi vykon v te jedne konkretni aplikaci, ale pouze veskere ulohy budou ve finale vyreseny za kratsi dobu (nektere totiz pobezi soubezne).

Je to hodne zjednodusene, tak to snad pochopis. Pravda, me vysvetleni ma nepresnosti, zakladni myslenka vsak zustava.