Napr. na houslich se fis a ges lisi. Pozdni romantici casto produkovali zapisy takove, ze udelali predznamenani treba 6 krizku, ale vzapeti je u kazdy noty odrazka nebo krizek, dvojkrizek, dvojbecko a podobne. Naproti tomu lecktery soudoby skladatel je schopen prostinkou zalezitost v C dur napsat tak, ze by zaslouzil, aby mu to nekdo hodil na hlavu: on nemuze napsat interval velke sekundy, on musi napsat zmensenou tercii, misto velce sexty zmensenou septimu, misto kvinty dvojzvetsenou kvartu a podobne. To pak clovek stravi hruzu casu jen lustenim, co vlastne autor chce.
Ale rozpovidal jsem se, to sem nepatri...