A té lípy se nevzdám!!! Je našeho rodu od nepaměti! Mň, mň, mň…
a dáme cimrnana:

Prácheňský: Vidím před vraty doktorský sáně… (jde se podívat principálovi do textu)… a říkám si: že on je u nás doktor! A taky jo!

Principál: Krásně, mistře, krásně! Kam se hrabe Bittner,to se nedá srovnat.

Prácheňský (deklamuje v domnění, že mu principál napovídá): Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat.

Principál: Ne, prosím vás, to tam nepatří, to já jen chválím váš přednes.

Prácheňský: Heleďte se, taková zásada: neříkejte mi nic, co nepatří do role. Protože já mám děsnýho pamatováka. A já to pak z tý hlavy nedostanu. Co je tam dál? (Nahlédne do textu.) Jak se daří nebožce, pane doktore? (Zarazí se.) Poslechněte, to je nějakej renonc, ne? Jak se daří nebožce? Jak se jí může dařit, je tuhá, ne?
Principál: Tím jsem chtěl vyjádřit, že Vavroch si přeje…

Prácheňský: Jakej Vavroch zase? Člověče, vy tam máte figur jak na orloji.

Bárta: Vavrocha hrajete vy, mistře.