nedá mi to- klasika, kdo nezná,ať si nechápe:

Nohy mu čvachtaly v blátě. Za nedalekými vrchy rachotil hrom. Muž si zbytečně otřel déšť z tváře a klopýtal dál. Další světla. Ale tentokrát to nebyly blesky, ale rozptýlená, tlumenější světla, která si zvolna pohrávala na obzoru a pak pohasla. Když je muž uviděl, na chvíli se zarazil, načež vykročil ještě rychleji k bodu na obzoru, kde se prve objevila. Terén se teď stával příkřejším, stále stoupal a po dalších dvou či třech stovkách metrů se nakonec vyskytla překážka. Muž se zastavil a zkoumal zátaras, a pak nejprve přehodil tašku a potom přelezl sám. Sotva se dotkl země na druhé straně, z deště se proti němu vyřítil jakýsi stroj, světla rozmazaná souvislou stěnou vody. Muž ustoupil před obludou blížící se rychlostí blesku. Byla nízká a baňatá, asi jako menší surfující velryba - hladká, šedá a zaoblená a pohybovala se děsivou rychlostí. Muž instinktivně zvedl ruce v obranném gestu, ale zasáhla ho jen špinavá voda a stroj se prořítil kolem něj do noci. V tom krátkém okmažiku ho osvětlil další záblesk, který se mihl oblohou, což umožnilo promočenému muži u silnice ve zlomku vteřiny přečíst malou cedulku na zadku stroje, ještě než zmizel. K jeho zřejmému nevěřícímu úžasu tam stálo: "Moje druhé auto je také Porsche."