Základním důvodem je vždy konečná (omezená) pamět.
Protože tvůrci počítají s tím, že proměnných může být v programu velmi velký počet.

Nabízejí již v základu různé druhy často užívaných proměnných.

Ty se mohou lišit zejména v tom, kolik zabírají paměti a jakou mají přesnost uchovávané hodnoty.

V podstatě lze obecně říci, že všechny odlišné typy proměnných jsou navržené na jiný interval (potenciálních) hodnot.