Za nás žádní výchovní poradci nebyli, nebylo potřeba.

Kdo si to zasloužil, dostal pár facek. Pokud si doma stěžoval, vyfasoval repete.
Nepřizpůsobiví (myšleno ve vztahu ke školním povinnostem) propadli. Nezabralo-li to, šup do zvláštní školy či do polepšovny.
Nebyli dyslektici, dysgrafici, dys-cokoliv. Prostě buď člověk zvládal nebo ne. Pokud ne, šel jinam, kde na to byli zařízení a učitel normální ZDŠ se s ním nemusel otravovat/zdržovat mezi "normálními" žáky. Dneska je to plno ohledů, kdejaký lempl se vybaví různými potvrzeními, proč tohle a proč támhle to a učitel si s ním neví rady. Navíc na to doplácí ostatní žáci (není jim věnována taková pozornost).

Výsledky pak můžeme všude kolem sebe vidět.

Vlastně nebyla ani salmonela či co (a následné poplachy), ale jen obyčejná sračka