ale ve skole tech trestu moc neprijde. Bohuzel.

No jo, tak za to ale úplně škola nemůže. Protože za mírný trest ve škole (poznámka od učitele) by měl přijít citelný trest od těch, kterým to zákon rozhodně nezakazuje (a doufám, že nějakého lidumila nenapadne, aby to navrhoval), tedy od rodičů. Pak by se dítě bálo tu poznámku dostat. A to už od mala, žádná změna chování v páté třídě, až dítko začne přerůstat rodičům přes hlavu, nepomůže. To už je pozdě. Prošlo mu to tolikrát a málo co ho změní (možná tak opakovaná pořádna držková v temné uličce). To co u malých dětí jde formovat snadno s minimálním úsilím a téměř bez trestů se pak v klackovitém věku dohání už velmi těžko. Připomenu pár starých mouder našich předků, kteří moc dobře věděli co říkají. Ta moudra se opírají o stovky let zkušeností předávaných z rodičů na děti.

"Proutek se má ohýbat, dokud je mladý" a "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Ve výchově žádná demokracie neplatí. Dídě má narok na vlastní názor, ale až z toho bude mít rozum. Do té doby je mu nutné ukázat pevné mantinely.

Mám v oddíle sourozence, je jim sedm a osm a velice mě překvapilo, že nikdy nezapomenou pozdravit, poprosit a poděkovat. Chválil jsem je tatínkovi a říkal, že kdyby cokoli, tak pozdravit a poděkovat musí umět, přes to vlak prostě nejede. Tatínek totiž zjevně drží výchovu pevně v ruce. Ale nelekejte se, zlobit ty dva umí taky, na druhou stranu dítě, které nezlobí, není normální.