To se stane, já už taky mam trochu sedření dveře. Tet si na to dávám bacha, když je potřeba tak vyložím napřed posádku a pak teprve zaparkuji.
Soráááč je dnes už běžné slovo, zvykej si.

Což bylo tak nějak odposlechnuto jen s přiměřeným povinným zájmem, abych nemohl tvrdit, že mě vůbec neposlouchá...

Ruku na srdce, v šestnácti jsme nebyli jiní. Vlastně i dnes, určitě když tě někdo jebe (třeba nadřízení) tak ho taky určitě posloucháš přiměřeným povinným zájmem, aby nemohl tvrdit, že ho vůbec neposloucháš.

Ale je pravda když jsem tohle uděl já tak jsem si pořádné vynadal. Když tohle udělala moje žena tak jsem taky docela vzteklej že takhle rozrazila dveře, ale byl jsem taky vzteklej na sebe že jsem si nevšiml toho vypíčeního obrubníku.