Carmina je dobrá, ale je to takovej "vyšší populár" (bez urážky, napsaný je to opravdu dovedně). Jenže já jsem spíš analytik, zkoumám, kde je jaká nota, než abych se rozplýval nad dynamickými rozsahy. Když jsem např zkoumal jednu varhanní Hindemithovu fugu, tak jsem se v ní zorientoval až poté, co jsem to (kdysi) namlátil do prapočítače a nechal si to zahrát v sinusovém průběhu - poslech kostelních varhan mě pro přílišný dozvuk mátl - a pak teprv jsem byl schopen rozplést polyfonické vedení hlasů. Ovšemže jsem si pomáhal i notovým zápisem.
Rozhodně společně se Stravinským tvrdím, že hudba je z principu abstraktní umění a pokusy pomocí ní něco vyjadřovat stojí z valné části za kulový.