Ahoj, promiň, ale přijde mě, že jsem se obrátila na poradnu přes počítače, mobily atd... a ne na psychologickou. Ale když už jsi to nakous, tak mě to nedá ti napsat pár řádků. Ta dotyčná osoba, o které píši je můj manžel, kterého znám šestnáct let a mám s ním malé děti. Známe se opravdu od mlada a proto je to až divné, ale ani si neumíme lhát. Lhaní na sobě prostě poznáme. Nečekala bych, že je tohoto schopen. Proto jak tu už padlo, od toho raději rychle pryč, nejde tak lehce. Kdyby nebyl tak dobrý otec (což jsem opravdu ráda, že je ), tak jsem od něj dávno pryč. Jsou určitě hranice, přes které by člověk neměl zajít. Asi pro něj bylo i horší, že žádnou nevěru nenašel (což mě stejně nebudeš věřit, neb si tu můžu přece psát co chi, že). Omluvy jsem se dočkala, ale... Zase se s tím musím vyravnot jenom já. Tlustá čára se lehce dělá, ale horší je to v nás uvnitř, jak se s tím vyrovnáme my.. Lehčí by pro mě bylo vše rozbít, ale to umí v dnešní době každý a lepit rozbité nikdo nechce. A zase se s tím musím poprat já.. A proč jsem se obrátila na tuto poradnu? Asi to ode mě není taky tak fér, když manžel slíbil, že už to neudělá, měla bych mu věřit, ale je tu to ale... Navíc mě to opravdu zajímá z technického hlediska. Ráda bych mu do budoucna věřila, sle nerada bych byla v budoucnu pro někoho za blbce...