Dnešním řemeslníkům ( a to myslím napříč obory, skládání Pc nevyjímaje) schází profesionální hrdost. Můj sterjda (už hodně let mrtvý) dostával záchvat, když jsem použil ožvýkanou matku, vrut atd. Není to hezké, jednou to budeš ty nebo někdo jiný povolovat a co si o tobě pomyslí. Vtuty musely mít zářezy jedním směrem, ve dřevě po létech, atd. Dnes to mám v krvi a nelituji. O to víc mne irituje, když vidím jak automechanik pomáhá součástce kladivem, lakýrník klidně natírá na nevypracovaný podklad, uchycení na 4 šrouby má mít 4 šrouby, jen v případě hrubé nerovnosti a nemožnosti podložení na 3. Možná, že kdyby tam byla lepka se jménem "autora" chovali by se řemeslníci jinak. Ještě jsem si vzpoměl na starého elektrikáře, který mi dělal na chalupě elektřinu. Jeho krabice by se daly fotit jako umělecké dílo. Dostatečná rezerva a dráty umně zakroucené aby nepřekážely.Dalo by se říct že zdobily. Při sekání drážek neodpustil ani milimetr.
Když se podívám do mého PC Jsem rád, že nevím, kdo to skládal. Fakt je že jede. A Hrdost? Money, money, money