Mám rád horrory; z psychologického hlediska to jsou pohádky, byť v nich někdy dobro nevítězí tak úplně nad zlem. To ostatně dostává na p*del i v některých folklórních příbězích (viz Kytice).

Včera jsem si ale, já vůl, půjčil Neviditelné zlo. Totálně stupidní sra*ka. Jediné, k čemu by se to mohlo použit, je distribuovat to jako instruktážně metodickou příručku pro učňovský dorost masného průmyslu.