Pohádka
Žil byl chlap, co měl rád chlast. Moc ho chtěl a tak šel. Dál a dál, až před ním stál král. "Chci ti říct, měl bys žít. Mít rád a ne pít chlast." Chlap si řek: "to bych měl." Šel a zřel moc fajn sen. Chtěl jen ji, moc a moc. A už je tu noc. Šel až k ní a řek jí: "já tě chci!"...
... Za rok syn.
Já měl tě rád, ty mne však ne; já ptám se proč. Je tu snad on? Kdo to je, že jsi s ním a já mám být sám? Jsem zlý snad? Vím, chyb mám, však kdo ne? Je jich moc? Co já vím? Ty jsi pryč a já mám stres a moc chmur. Chci tě moc a ty to víš. Já rád tě mám, to je můj sen: mít tě tu a žít - jen my dva a svět je náš! Proč stín mi pad' na můj sen?
Jsem já zlý a on je král? Zpět vzít čas bych si tak přál! Mít tu moc, rád bych tu noc, co ty a já (však víš)... Ty furt nic? Tak tedy běž, kam jít chceš, však život můj teď na nic je.
Pavel