Můj spor s Paullusem začal tím, že jsem nabyl dojmu, že nesprávně vztahuje dogma o neposkvrněném početí Panny Marie na akt stvoření jejího syna, Ježíše Krista. Ve skutečnosti je toto dogma o početí samotné Panny Marie jejími rodiči; toto početí pak (dle tradice církve a následně jako dogma) přiznává čistotu aktu jejího zplození tím, že nebylo zatíženo "dědičným, prvotním" hříchem. Nejde tedy o žádnou poskvrnu "aktem soulože", ale o poskvrnu duše nového, právě zplozeného člověka dědičným hříchem.

Špatně jsem pochopil Paullusovo tvrzení, protože jsem si prostě nedokázal představit, že sice ví o čem mluví, ale současně ve svým příspěvku spojil dvě rozdílný skutečnosti v jednu, řekněmě logicky navazující, přičemž (dle mýho) chybně interpretuje pojem "poskvrnění", vztahující se k probíranému kontextu.

Omlouvám se, ještě jednou, Paullusovi, ale těžko jsem mohl za daných okolností reagovat jinak.

Pavel