Já jsem katolík, ale momentálně je moje víra tak na hranici umření. Jistěže víra má svoje formy, projevy, ať už na niterné a veskrze osobní úrovni nebo jako formální projevy.

Pod pojmem dogma rozumí katolická církev zjevenou nebo poznanou pravdu, ve kterou církev vždy věřila a ukázalo se rozumné/potřebné/nutné takovou "záležitost" kodifikovat. Vyhlášení dogmatu tedy není něčím ve stylu: "hele, na co jsme zase přišli", ale ve stylu "církev prohlašuje, že věří a vždy věřila, že". Víra ale není založena na dogmatech, dogma naopak (definice dogmatu) vychází z víry. Jistě tady byla dříve víra a teprve až pak dogma, těžko obráceně.

... a verejne zde prohlasuji, ze vira NENI darem, ale soucasti (spoluucasti) existence kazdeho inteligentniho tvora, ktery je schopen toto o sobe rici

Nerozumím. Víra je dle tebe součástí každého (...), který je schopen říct, že je inteligentní nebo který je schopen říct, že je věřící? Je vysoká inteligence člověka darem? Je nadání darem? Je zdraví člověka darem?

ednotlive formy (krestanstvi, judaismus, islam,...) jsou jen chabe berlicky ...

Judaismus vychází z osobního i zprostředkovaného styku s Bohem. Křesťané věří, že na Zemi pobýval Syn Boží, tj. Bůh se nechal tímto způsobem "poznat" (jen v jistém významu tohoto slova). Stejně tak muslimové věří, že k nim promlouval Alláh skrze proroky, z nichž někteří jsou jak starodávnými proroky judaistickými, tak i ranně křesťanskými (islám např. považuje Ježíše Krista za jednoho z Alláhových proroků).

Zda jde tedy v tomto ohledu o chabé berličky vysvětlující (odpovídající na) archetypy nechám k dalšímu posouzení.

Pavel