Jasně, ono to vypadá jako automat: já vhodím modlitbu a ty vymažeš sedm let hříchu. Opravdu to tak někteří (i katolící berou), bohužel. Z hlediska řekněme duchovního ale nejde o obchod; věříme, že upřímná touha pomoci zesnulému pomocí modliteb je účinná podobně, jako např. jeho vlastní pokání (zpověď, ...). Nikdo nikdy nevyřkl, že tohle je snad jedinný/hlavní měřítko pro Boží úvahu nad duší zesnulého (to by bylo absurdní). Ale je fakt, že to tak někteří chápou.

Při mši se obecně "oroduje" za zemřelé duše, pokud si někdo "nekoupí" přímo meš za konkrétního zemřelého. Ale způsob, jakým se to děje...
Myslíš, že má skutečně nějaký duchovní význam, když 50 lidí bezmyšlenkovitě opakuje nějakou frázi? Chápu, že by to význam mělo, pokud by ti lidé při tom opakování na něco mysleli, skutečně si to přáli. Možná by stačilo málo - jen aby kněz, který vede bohoslužbu to těsně předtím nějak uvedl, nasměroval myšlení lidí.

Tohle jsou další věci, které mi vadí na katolických bohoslužbách. Jsou strašně formální. Předem víš, co se bude dít, kdy máš vstát, kdy kleknout. A já se bojím, že spousta lidí při tom tělocviku (omlouvám se) vůbec nepřemýšlí a mechanicky opakují slova, která se nezměnila snad od doby, kdy zavedli mše v českém jazyce (což zase není tak dlouho). Aspoň už kněz stojí otočen čelem k lidem...