Ponořen do hluboké deprese a vody, kterou jsem si jako vždy osolil kuchyňskou solí jsem se snažil přijít na důvod. Ve chvíli, kdy jsem drbal šupiny za krkem jsem zaslechl kroky vedle v pokoji. Naprosto vyděšený jsem zůstal zamrzlej v okamžité poloze a snad se mi i zastavil krevní oběh. Kroky byly už jasně zřetelné a do toho se ozývalo hladové funění, které mi připomínalo místního bezdomovce Tašunku stojícího u výlohy z uzeninama. Ještě děsivejší pocity nastaly ve chvíli, kdy náhle všechny zvuky stichly. Ticho! Šumějící ticho jen narušil jemný zvuk vody, když se mi postavily všechny šupiny. PRÁSK! S ránou se ve dveřích do koupelny objevil Predátor a slaná voda se zabarvila do hněda.
Otevřel jsem oči, zvedl hlavu, tělo a s pocitem čerstvého tepla u řitě jsem se vydal nerovným krokem z baru domů, do Podolí, do lékárny, doprdele...