Už nevím, jak dlouho jsem tak seděl, ale když zazvonil zvonek u dveří, měl jsem kafe, ruce i nohy úplně ledový...
A znova ten protivný zvonek. Došoural jsem se ke dveřím, otevřu a tam stojí dvě pohledné baby.
"Jde to rychleji, než jsem čekal...", pomyslel jsem si, když na mně ta menší, prsatější, zamrkala a povídá:
"Dobrý den, jsme Svědkové Jehovovi a přinášíme vám naději na šťastný život bez válek, neštěstí, drog a všech ostatních problémů..."