Jenom bych něco dodal, a není to reakce přímo na Evíka

Dnešní doba je extra přecitlivělá a upnutá na život. Nikdy nezapomenu, jak jsem byl kdesi na Slovensku, kdesi v horách, kdesi na nějaké samotě. Do nejbližší vesnice možná hodina cesty. Paní vyprávěla, jak na chlapa spadl strom. Civilizace žádná, mobily tenkrát nebyly, telefon tam taky nebyl zavedenej... Shrnula to slovy: "přežije, nepřežije" a pokrčila rameny.

Měli bysme si uvědomit (aniž bych někoho poučoval), že zrození, stejně jako smrt jsou přirozený. Přirozený. Jistě, že ztráta milovanýho člověka hluboce bolí, dokonce někdy tak moc, že to ten druhej neunese a odejde taky.

Nerad bych byl za cynika, to byste chápali špatně. Ale byl jsem 18 měsíců na civilce v nemocnici (Milosrdní Bratři v Brně) a tak jsem zažil svoje...

Pavel