Prosím o posouzení úvahy

Tohle je takovej probém, že lepší titulek mě prostě nenapadl.

Mám WinXP Embedded (vlastní sestavení) na CF kartě (kapacita 2 GB). Chci tam dostat tolik důležitejch programů, co to půjde a mít taky ještě místo na data.

Nabízí se NTFS s kompresí, jenže: NTFS používá žurnálování a to zbytečně přidává zápisy na CF kartu, jejichž počet je limitovanej. Našel jsem ovladač pro Linuxovej souborovej systém Ext2, ale v něm zase není podpora komprese.

Takže co tahle úvaha:
C: FAT32, WinXP
D: FAT32

a teď to přijde: vytvořit ramdisk E: (mám 2 GB RAM), řekněme kolem 1 GB (možná míň), NTFS komprese. Na něm složka Programs, do které se budou instalovat aplikace (jistě: nesmí chtít restart a nesmí používat služby, který by se odtud spouštěly). Soubory, který se zapíšou do C:\Windows... budou na C:, na ramdisku E: budou jen soubory, který by normálně přišly do C:\Program Files. Zástupci v nabídce Start se uloží do profilu C:\Doc and Settings\uživatel\blablabla. Po instalaci programu a řekněme prvním spuštění ho zabalím WinRarem do samorozbalovacího archivu .exe s instrukcí, že se má rozbalit do E:\Programs\xyz a tenhle rar archiv (exe soubor) uložím na D: FAT32.

No a když budu ten program chtít spustit, prvně pustím ten samo-archiv, on se rozbalí do ramdisku E: a protože v nabídce Start a v registrech a tak dál bude cesta do E:, tak to vše bude fungovat. Rozbalovat do ramdisku budu vždy jen ty programy, se kterýma budu potřebovat dělat.

Větší datový soubory prvně umístím do ramdisku, odtud je budu otevírat a po ukončení práce je zabalím do RAR archivu a uložím na disk D: FAT32.

Co tomu říkáte? Má to nějakou chybu? Vidíte nějakou slabinu? Napadá vás lepší řešení?

Pavel