Jakou největší napěťovou pecku jste dostali?
Nazdar, kolik voltů jste nejvíce dostali? To já jsem si před hodinou DVAKRÁT šáhnul na urychlovací napětí osciloskopické obrazovky (asi 2000V). Kupodivu jsem to přežil. A kolik voltů jste vy nejvíce dostali a kdy?
P.S. Je mi blbě ještě teď. Dělal jsem to tak, že jsem si na obrazovku připojil 4 baterie (vinutí žhavení 6,3V v pr.deli) a neuvědomil jsem si, že proti kostře a baterce je plnejch 2000V. Fuj to byla pecka jak jsem nadskočil 
Ty osobní elektrické "dokabelkyprobábykničemu" snad udělají okolo 2 000) ale nevím možná kecám). Asi ještě záleží na něčem jiném (třeba jestli máš brýle a přilbu).
Vzpomínám si si bezva taneční zábavu. Byl jsem na záskok s šíleným "popíkovským" tělesem hrát na plese. Ono to tam bylo nějaké zapojené "co zásuvka to obráceně", takže když se kytarista dotknul rtem mikrofonu, dostal děsnou hybu. Začal se hrozně svíjet a chtěl odložit (spíše zahodit) kytaru, ale to mu nešlo (volty nebo co ho držely). Děsně se kroutil a ozývaly se kytarové "kosmické" zvuky.
Tenkrát frčel takový rokenrůlek, co jej zpíval snad Patrik Bertram (Holanďan, Belgičan?) a zpívalo se tam "la fantoma" a sólo na kytaru - docela to "vodsejpalo".
No a pointa. Pod pódiem stála skupinka těch, co poskakovali a hrozili jednou rukou a jak se ten kytarista svíjel+ty zvuky, řvali: "TEN VAŘÍ!"
Byl to jistý HUNG CHANG OS-615S, který asi odněkud spadnul(pokroucenej)
Byl to ten jak píše L-Core níže.
Před nějakým časem jsem při práci okusil i 380 V~ (mezi fázemi). Je to pocit masivního hukotu v rukách, uších, mozku, subjektivně v celém těle. Naštěstí jsem se nedržel, tak sem ucuk. Jindy to šlo jen skrz jednu ruku, ale zase o to silněji. Pokaždé takový bublavý drnčák v uších.
Ale proč vřazuju pod Kráťu:
Ony jsou spíš v desítkách až stovkách tisíc voltů. Např. 40 000, 60 000, viděl jsem někde taky 200 000. Možná reklamní nadsázka, ale při výboji statické elektřiny je to podobná hodnota. Proud je omezený kvůli srdcařům podle nějaké zdravotnické normy. Civilní provedení jsem na sobě zkoušel na nějaké výstavě, protože tam byla hezká slečna od firmy. Trochu jsem si popálil předloktí delšími asi 3-vteřinovými výboji a dalo se to vydržet. Byl tam slabý proud a U = 50 000 V. Je to nepříjemné, silně to štípe a ruka trochu cuká prsty, ale proti rozhodnému útoku to ženě asi nebude kromě momentu překvapení k ničemu. Na kůži jse měl maličké zbělalé stopy spálené pokožky. Žádné další následky.
Profesionální tasery budou asi jiná káva. Do kůže ti vstřelí hlavici se zpětnými háčky na tenkých drátech a proud už stačí na sražení k zemi a pěkné cukací tance vleže. Někdy i krátkou strnulost. To jsem jen viděl, zkusit netoužím. Dobrovolník schytal háčky do prsou a na zemi sebou házel a tak jako škytavě pojekával. Jelikož použití není sranda, vystřelí to s háčky i maličké identifikační plíšky s číslem, které se pak najdou na místě použití.
Kdysi jsem jel v bývalé práci s paleťákem po podlaze, kde bylo linoleum a ten paleťák měl plastový kolečka. Jak jsem ho táhnul, tak se ten paleťák nabil statikou i se mnou na stejnej potenciál. No a pak jsem se dotknul kovovýho stolu a to byla šleha jak hovado. Nevím, kolik to bylo, ale když jsem zkoušel vybíjet ten paleťák do stolu už ne přes sebe, ale raději tím kovovým držadlem, tak tam lítaly blesky okolo 5 cm dlouhý. Tak si to spočítejte. Někde jsem slyšel, že 1mm výboje je 1 tisíc voltů.
takový praktický model van der Vaalsova generátoru...
/šťoury/Ještě účinnější by byl generátor van der Graafův /šťoury/
Naprostý souhlas strejdo. Van Der Graaf Generator je naprostá bomba a hned tak někdo tenhle skvost nepřekoná
oops. Už nesmím pít ten burčák..
Taky přidám jednu historku. V práci máme přístroj na kontrolu izolace plynového potrubí. Je to pružina, která se spojí, pak se na ni napojí jiskrák (tak tomu přístroji říkáme), nastaví se na probití 40kV. V místě, kde je izolace porušena na kov, přeskakují jiskry. Jednou, když jsem lezl do výkopu, tak jsem si jiskrák nechtě zapnul, chytil jsem se pružiny (tu už jsem nepustil) a jiskry mi šly do země přes obě kolena, co jsem měl na zemi. Chvíli to trvalo, než se ke mně dostal kolega a odpojil mě. Od té doby mě netrápí revma.
Nejvíc asi 7,5 kV, elektrický ohradník pro domácí použirí, vím, je to slabota proti Klouzkovi a Prasákovi. Ale aspoň něco.
7,5KV na ohradník? LOL!
Ještě jedna příhodička, to byla také psina.
Když byla dcera malá, tzv. "lezací", tak samozřejmě musela všechno strčit do pusy.
jednou někde našla devíti voltovou baterii do el. ladičky na kytaru a jak si "lízla", celá hlava se jí třepala a věřím tomu, že jí to muselo pořádně "pálit".
Nicméně byla vytrvalá a zkusila do do té pusy strčit ještě snad 2x, než ji "přestala bavit".
Jestli byla nová (hodně nabitá), tak to "pálí" i mně natož nějakýmu 2-3 letýmu dítěti. Tu to muselo pálit jako čert. Ale udivuje mě, že to ještě 2x zkusila
To jsou ženský, tomu se nesnaž porozumět.
ženskejm neporozumim nikdy
P.S. nechápu jak někdo může strávit celý den v hadrovým obchodě(oblečení)
Jim porozumíš, když zjistíš že to, co máš v trenclích (myslím teď to vepředu, to vzadu většinou jinou funkci nemívá
) není jen na látkovou výměnu...
No já si zase myslím že porozumět jejich světu by vyžadovalo mít v trenclích to samý co tam maj ony.
I to se mi někdy stává...
Cooo. mě teda ne, já tam mám celej život to samý
Až již taky ženat, tak jsem taky dodneška nepřišel na chuť trávit hodiny v hadroobchodech, jen tam tiše trpím a vzhledem k tomu, že v těchto obchodech bývá často slušný vedro, tak do obsahu zadních částí mých trenclí vcelku úspěšně chytám vlka, zatímco manželka vesele a odhodlaně prohrabe a přehází několik tun různě barevných, různě velkých a různě vkusných tvarů látek určených k navlečení na různé části těla jejího a v horším případě i mojího, aby pak vítězoslavně či posmutněle, podle momentálního rozpoložení z úspěšnosti nákupu, dovlekla k pokladně jedno jediný tričko a jedny ponožky a nechala mě to celý zaplatit a ještě odtáhnout domů.
Je to něco podobnýho, jako když já čučím do výlohy či do regálu s různým nářadím a elektronikou, ona to taky nepochopí.
Pro šťouraly a rejpaly:
Účel použití obsahu přední části mých trenclí je mi v mém věku znám. I mojí manželce.
Slohová práce s filozofickou tečkou.
To sme na tom stejně , já bych byl v obchodě s compama a komponent.
Lezací je dítě okolo roku a všechno strčí do pusy. 2-3 už je převážně dávno "chodící" a do pusy už toho moc nestrká, naopak. Ten rybí tuk mu musíš do pusy doslova rvát, nebo jej oblovat fintičkama typu: "Mluví na něj plyšák a když chce odpovědět a otevře pusu..." Jinak totiž umí bezva vrtět hlavou ze strany na stranu, prskat a občas prohodit: "Neci!"
Dvacet kilo od anody sovetske TV Rubin.
Taky sem párkrád blbnul , dostal sem míň než ty ,ale připadalo mi to jako když mě nakopla kobyla do pr....
.
Já koupil 220 ze sítě, ovšem kolega v práci chytil oblouk od troleje když lezl na vagón, což je asi nejvíc co se dá chytit. Je to 20 let a dodnes jsou ty jizvy vidět.
Měl kliku.
Taky jsem dostal nejvíce 220V, když jsem opravoval PC zdroj a zapomněl si ho vypnout ze sítě...
Mno, z nejútlejšího dětství se mi výrazně vybavuje zážitek, kdy jsem sobě seděl
na nočníčku, hned vedle byla ve zdi zásuvka a pod ní na podlaze ležel hřebík.
To byla šleha jak prase. Od té doby mám k elektřině hluboký respekt.
Tenkrát byly ještě ty noční vázy plechový. Ten vypálenej kruh ukazuješ ženskejm dodnes. Měl's děsný štěstí, žes' neměl vercajk hozenej ledabyle přes palubu...
A já furt, proč se tak nedaří.
![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)