Jsem taky mladší ročník a vojna mě nepostihla. Už jako malý jsem se na vojnu připravoval (spíš duševně ) a bral jsem to jako samozřejmost. Poté, co se zrušila, jsem o toto téma dost dlouho nezakopl. Nicméně, když slyším vyprávění lidí, co na vojně byli, tak to ve mně budí i občas závist. Věřím, že to byla dřina, ale určitě se zde zažily věci, které nikde jinde těžko zažiješ a je to jistá "etapa" v životě chlapa, kterou už já(my) nezažiju(em).