Opera & Classic

Ale jo, mám rád Dvořáka, Smetanu a Čajkovského. Jenže to chce pustit, nic u toho nedělat a poslouchat. A to je málokdy.

Už se těším do vlastního bytu, až si to pustím v obýváku, natáhnu se do křesla a zavřu oči. To bude tak v lednu. Zatím si to pouštím v pokoju a surfuju u toho po netu. Ale občas musím pustit myš a jen tak poslouchat.....

Jo, to je nádhera. Občas to udělám dopoledne, když jsem doma sám.
Když ti pak v půlce Novosvětský zazvoní pošťačka, tak bys ji na místě uškrtil.
Úplně stejně se dá třeba ale poslouchat Metallica (...And justice for all), případně Megadeth (Youthanasia).... Ba ne, ten Dvořák je lepší.

Kdyz jsem byl mlady muselo to byt co mozna nejvic nahlas a cholerickej rev byl podminkou.Ted prichazim na kouzlo teto rafinovanosti

watch ovsem original je original

Libi se mi spojeni tvrdeho rocku s "vaznou"(ktery blbec vymyslel tento termin?)hudbou - kuprikladu Haggard,Therion.

edit// a ted jsem narychlo vygooglil klasiku nejklasikovatejsi watch Let,myslenko,let.

"A ne že se budete divit s otevřenou hubou jako telata"
"Ježíši, to je nádhera!!!"
(Slunce, seno, erotika)

Haggard

jako příznivce country mě jméno Haggard namlsalo na country(Merle Haggard)a stáhl jsem si omylem toho tvého a málem mě to zabilo.

Však to zase taková hrůza není.

Klasiku skoro neposlouchám, ale ani nezavrhuji. Mám rád třeba soundtrack k filmu Mulholland drive, z velké části nahraný Pražskými symfoniky pod taktovkou pana Koníčka. Třeba při této skladbě (samozřejmě reprodukované kvalitním zařízením, např. Denon a AQ ) mi běhá mráz po zádech...
Link: watch
Co nějak nemusím je míchání klasiky a rocku, kolikrát to vyzní poněkud samoúčelně, případně jako když Pejsek s Kočičkou vařili dort... Ale jde o můj názor, někomu se to líbit může, proč ne.

Mně se zase kombinace rocku a klasiky líbí, prostě mám rád stírání rozdílů mezi žánry (stejně tak dneska už mrtvý jazzrock či kombinace rocku a "lidovky"). Zkuste třeba 30-40 roků staré věci od The Moody Blues, např. A Night At Red Rocks nebo Journey Into Amazing Caves (rock+symfonie) nebo staré věci od rumunských (!) Phoenix, např. Cantafabule (lidovka+rock).

Klasiku poslouchám, ale jak už někdo psal, chce to čas a klid.

...hudební thready mám rád, občas se člověk dozví o něčem, co nezná (nebo na co už dávno zapomněl )....

Jak to napsat? Nemohu si pomoci, ale z celého "art rocku" a podobných odnoží mám dojem že je to poněkud překombinované, nebo jinak, ve většině případů to na mě dělá dojem že jde o jakousi "onanii", za všechny třeba Yes... Netvrdím že jde o špatnou hudbu nebo tak, ale zkrátka nemám ty správné buňky aby mě to oslovilo. Když byli zmíněni Rumuni, což takhle Fanfare Ciocarlia? Nebo soundtrack k filmu Underground... I toto je "dechovka"

Je to trochu "profláklé", ale neznám větší pecku a mocnější nástroj než varhany:
http://www.youtube.com/watch?v=_pY08e_tdtA&feature= related

Mám docela rád Edvarda Griega. watch

Ja se provozovanim vazne muziky zivim, presto mi jeste nezevsednela. Ovsem to, co se mi libi, byste mozna nevydrzeli - Paul Hindemith napriklad je muj oblibenec. Z dalsich Bela Bartok, Richard Strauss (to neni ten z rodu Straussu, co psal dokola jen nablble videnske valciky, jde o shodu jmen) a mnoho dalsich.
Zkuste si nekde sehnat Pacifik 231 od Arthura Honeggera, idealne nahravku s dir. Gennadijem Rozhdestvenskym, tech 8 minut je fakt narez, na laickych posluchacich mam vyzkouseno, ze se to obvykle libi.
Sorry za chybejici diakritiku, zrovna sedim v Tokiu u verejneho pocitace v hotelu, jsa v techto koncinach pracovne.

No jestli! Muj "kun" je Vivaldi a Berlioz. Nalit si stakan Merlotu, natahnout se na sedacku a poslouchat. Och... A operni zpev v rockovych skladbach je taky supr (dik za ten Nightwish ).

BTW: Phantom Of The Opera v podani Sarah Brightman? Tak to muzu jedine doporucit!

Já jsem měl na mysli tohoto Fantoma z roku 2004.

Na vážnou hudbu musím mít náladu. Někdy mám období, kdy si ji pustím. Někdy mám období, kdy neposlouchám žádnou hudbu...

Je mi lito. Posledni verze. Nightwish neberu jako klasiku a miluju je, a cekam,ze na ně pujdu tedko do prahy po třetí

Sice každý den chodím kolem rodného domu Antonína Dvořáka, ale přesto operu neposlouchám.

Když je chuť, tak rád. Když už nic jiného, tak člověk v tom slyší tu tunu práce, kterou skladatel musel vykonat, aby dostal hudební dílo. Žádné klávesy, elektronika, tuc tuc a skladby zkomponované během vypití dvou piv.